bříza bělokorá

Dalšími jmény jsou bříza bradavičnatá nebo bříza bílá, lidovými pak březina, deruzda či břest.
Jako jeden z našich nejtypičtějších pionýrů obsazuje půdy narušené antropogenní činností.
Původní obyvatelé Ameriky, Ruska, Sibiře, severní Evropy a Skandinávie používali odolnou kůru k výrobě celé řady předmětů nepostradatelných pro život včetně člunů a kanoí, střech pro vigvamy a Jurty, střešních krytin pro domy, všech druhů nádob, psacího materiálu a dokonce i obuvi.
Již v pravěku se vařením čerstvé mízy získávalo univerzální lepidlo.
,,V ruské a skandinávské tradici se březovými větvičkami lidé „šlehají“ v sauně, což je stará metoda ke stimulaci prokrvení a oživení pokožky.“
Dlouhodobé užívání březových listů může způsobovat rozpad červených krvinek, a proto je vhodné dodržovat doporučené denní dávky.
V Rusku se naříznutím březového kmene získává velice cenná léčivá březová šťáva. V ostatních zemích tato praxe není povolená, protože poškozuje stromy.
„V různých částech Evropy, zejména ve Skandinávii, se sbírá březová míza na výrobu piva, vína, pálenky a octa.“ V Rusku se ze šťávy vyrábí i domácí kořalka. Popovská bříza je památný strom v zaniklé vsi Popov u Jáchymova. Samostatně stojící bříza bělokorá (Betula pendula) má výšku 22 m a měřený obvod kmene 292 cm (měření 2022). Stáří je odhadováno na 100 až 130 let (stav k roku 2022). Jedná se zřejmě o nejstarší a největší břízu v Česku (stav k roku 2022). Strom je chráněn od roku 2003 pro svůj vzrůst a estetickou hodnotu. V roce 2022 se stal finalistou ankety Strom roku.