cypřiš stálezelený

Doložený nejmohutnější evropský strom vyrostl do výše 30 m.
Nejhrubší kmen 1,82 m má strom vysoký 15 m.
Tyto ve své domovině dlouhověké stromy se mohou dožívat 1000 let věku.
Asi nejstarší strom roste v Íránu, je vysoký 25 m, jeho kmen má v průměru 3 m, koruna je velká 14 m a jeho stáří je pouze odhadováno na 4000 roků.
Šišky zůstávají na stromě dlouho i po vypadaní semene. U některých jedinců zůstanou na stromě neotevřené i po několik let, až případný blízký požár indukuje jejich otevření a vypuštění životaschopných semen.
Dřevina má dva různé způsoby růstu, některé rostou s volně rozloženou korunou a jiné mají vzrůst sloupovitý.
Moderní výzkum potvrdil řadu léčivých vlastností. Například pomáhá s proti mykózám, zastavuje krvácení nebo se přidává do mastí na křečové žíly nebo bolesti kloubů a svalů.
Aroma cypřiše odpuzuje hmyz, a proto se z něho zhotovovaly truhly a skříně k uložení prádla a potravin, včetně rakví.
Z dřeva jsou vyrobeny dveře baziliky svatého Petra ve Vatikánu.
Je to také tradiční dřevo používané pro italská cembala.
Listy obsahují asi 2 % éterického oleje, zatímco dřevo asi 2,5 %. Nálev ze dřeva se používá při koupelích nohou k boji proti pocení nohou.
Strom je spojován se smrtí, sloužíval od řeckých a římských dob jako stínění hřbitovů. V Izraeli se vysazuje na hřbitovech stále, neboť svým tvarem připomíná svíčku.
Dnes se vysazuje jako ochrana proti rozšiřování písečných dun. Dokáže růst v mělké a degradované půdě, kde žádný jiný lesní strom neporoste.
Je odolný vůči ohni, jeho velmi hustá koruna si i během léta dokáže udržet vysoký obsah vody a stromy jsou proto relativně odolné vůči vznícení.
V Perštině je nazývám „Půvabný cypřiš“ a váže s k němu řada metafor a básní.
Také se spojován s náboženstvím zoroastrismus. Podle legendy nechal král Vištaspa zasadit cypřiš, který Zoroaster přivezl z ráje, poblíž prvního chrámu ohně.
Cypřiš se objevuje v řadě iránských tradic a příbězích. Je symbol moudrého muže. Náš zvyk zdobení stroměčků možná vychází s tradice zdobení stromu Yalda během nocii Yalda.
V historii byl cypřiš stálezelený důležitým prvkem perských zahrad.
Athénské truchlící domácnosti byly ověnčeny větvemi cypřiše. Cypřiš se používal k fumigaci vzduchu během kremací. Patřil mezi rostliny, které byly vhodné k výrobě věnců k ozdobení soch Pluta, klasického vládce podsvětí.
V básni Ovidia je chlapec proměněn v cypřiš stálezelený a jeho slzy jsou mízou stromu.
V židovské tradici byl cypřiš považován za dřevo použité ke stavbě Noemovy archy.
V červenci 2012 ve valencijské vesnici Andilla zničil pět dní trvající lesní požár 20 000 hektarů lesa. Zůstala skupina 946 cypřišů prakticky nepoškozených.