Jinan dvoulaločný

Je jediným druhem rodu jinan z monotypické čeledě jinanovitých.
Nejstarší prehistorické stopy po rostlině podobné jinanu vedou až do geologického období rozhraní karbonu a permu v prvohorách, tj. do období asi před 300 až 270 miliony let.
V juře (před 200 miliony lety) se jeho areál rozkládal na celé Severní polokouli. DO současnosti zůstalo jen malé území v jihovýchodní Číně.
Je to dlouhověký strom, nejstarší doložený jinan je starý okolo 4700 let.
I přes svou jedovatost jsou semena v Číně a Japonsku používána v tradičních kuchyni např. do dezertů. V 18. století se prý podával s vínem saké.
Jinan je oficiálním stromem japonského hlavního města Tokia, a jeho list je symbolem tohoto města.
Používá se v tradičním lékařství a léčitelství, avšak novodobé studie prokazují jeho neúčinnost až možnou karcinogenitu.
Do první poloviny 11. století se semena jinanu vybírala jako daň od jihovýchodní Číny. Skončilo to s výsadbou jinanu u paláce.
Jinan dvoulaločný se objevil v knize Jaroslava Foglara Stínadla se bouří, kde jedna ze skupin Vontů zvaná Uctívači ginga užívá listy ginkga jako odznak příslušnosti.
Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) byl inspirován nádherným vzhledem stromu a krásou jeho listí k napsání básně nazvané Ginkgo biloba. Zářez rozdělující list ve dvě stejné části symbolizoval pro něho přátelství a jednotu dvou milujících se lidí.
Jinan v zámeckém parku Přílepy má obvod kmene 5,18 m.
Vědecký název rodu Ginkgo má původ koncem 17. stol. nepřesným přepisem čínského jména 銀杏 (Yínxìng, český přepis jin-sing) jako „ginkyo“ resp. „ginkgo“. Původní čínské jméno v doslovném překladu značí „stříbrná meruňka“. Druhové jméno biloba je odvozeno z latiny ze slov bis (dva, dvojí) a lobos (lalok).
V 11. století se jinanu říkalo stříbrná meruňka, nebo také strom děda a vnuka. Jinanu totiž trvá 3 lidské generace než vyroste.
Je posvátným stromem a často se sází poblíž taoistických nebo buddhistických chrámů.
Po atomovém výbuchu umřelo všechno živé kromě 4 jinanů, které žijí dodnes.